Odstoupení při prodlení dlužníka

Odstoupení při prodlení dlužníka

(Autorem tohoto článku je advokát Ondřej Bultas a při jeho zpracování byly použity pouze zdroje zde uvedené. Případná navrhovaná řešení se nemusejí vztahovat na všechny situace v praxi a v případě konkrétního problému lze vždy doporučit konzultaci s advokátem. Potřebujete-li poradit, kontaktujte nás...)

Dle ust. § 517 občanského zákoníku je „dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění.“[1] Prodlení dlužníka (mora debitoris) nastane, nesplní-li svůj dluh řádně a včas nebo nesplní-li dlužník dluh vůbec, a to okamžikem uplynutí lhůty splatnosti, kterou si smluvní strany dohodly nebo kterou stanoví (resp. upravuje způsob jejího určení) zákon. Prodlením dlužníka vznikají smluvním stranám sekundární práva a povinnosti, aniž by však zanikla práva a povinnosti primární.

„Nesplněním závazku řádně“ se rozumí nedodržení veškerých náležitostí závazku (předmět, místo plnění, jakost předmětu plnění apod.). Přijal-li však věřitel vadné plnění, k prodlení dlužníka nedochází a věřiteli zůstává jen nárok z odpovědnosti za vady. O prodlení se nejedná ani tehdy, když dlužník důvodně odepřel splnění, protože se do prodlení dostal věřitel, stejně jako v případě, že odmítl přijmout opožděné plnění. O prodlení dlužníka se nejedná ani v případě, že se plnění stalo nemožným, neboť tím dochází k zániku povinnosti dlužníka plnit. Jde-li o solidární závazek více dlužníků, prodlení každého z nich se posuzuje samostatně v závislosti na tom, kdy splatnost dluhu nastala pro každého z nich, neboť doba splatnosti nemusí být pro všechny solidární dlužníky totožná. Prodlení jednoho spoludlužníka působí jen vůči němu, takže jen on je povinen platit úroky z prodlení, popřípadě odpovídá za nahodilou zkázu věci. Věřitel však může od smlouvy odstoupit, jen pokud jsou v prodlení všichni solidárně zavázaní dlužníci.[2]

Vedle trvání nároku na splnění dluhu vzniká sekundárně věřiteli v důsledku prodlení dlužníka právo od smlouvy odstoupit, pokud dlužník nesplnil svůj dluh ani v dodatečné přiměřené lhůtě, která mu byla věřitelem poskytnuta. Možnost odstoupení od smlouvy je zde tedy dána až prodlením věřitele po poskytnutí dodatečné lhůty ke splnění. Účelem povinnosti poskytnout dodatečnou lhůtu tak bude snaha zabránit možnosti věřitele odstoupit od smlouvy hned při nepatrném prodlení dlužníka a v případě, kdy dlužník má vůli závazek splnit, ale není mu známo, že se dostal s jeho splněním do prodlení. Přiměřená dodatečná lhůta má rovněž význam u závazků splatných na výzvu věřitele. „Výhoda na straně dlužníka spočívající v nutnosti splnění obou podmínek, je vyvážena tím, že není rozhodné, zda k prodlení dlužníka došlo jeho vinou nebo bez jeho zavinění a ani nemusí dojít k újmě na majetku na straně věřitele“.[3]

Dodatečnou lhůtu určí věřitel, přičemž lhůta musí být vzhledem ke konkrétním okolnostem případu přiměřeně dlouhá k tomu, aby bylo vůbec možno dluh splnit, nicméně její minimální délka není shodná s dobou, která je objektivně třeba ke splnění celého závazku, neboť se předpokládá, že dlužník již musel svoji povinnost začít plnit dříve, než se dostal do prodlení. Pokud dlužník nesplní svůj dluh ani v dodatečné lhůtě, vzniká tím věřiteli možnost od smlouvy odstoupit, nicméně pokud ten takového práva nevyužije, zůstávají primární práva a povinnosti ze smlouvy zachována. Podmínkou odstoupení od smlouvy je pouze poskytnutí dodatečné přiměřené lhůty a není nutné dlužníka upozorňovat, že po jejím uplynutí dojde k odstoupení. Vůli věřitele od smlouvy odstoupit lze projevit již ve výzvě, kterou je dodatečná lhůta poskytnuta a v takovém případě by se marným uplynutím přiměřené lhůty stalo odstoupení účinné.

Pokud je plnění dlužníka plněním dělitelným a dlužník část svého závazku řádně splnil a s částí se nachází v prodlení, vzniká tím právo věřitele odstoupit od smlouvy jen v části závazku, se kterým je dlužník v prodlení přičemž i zde je třeba nejprve poskytnout přiměřenou dodatečnou lhůtu. „Odmítne-li věřitel nabídnuté částečné plnění, které není povinen přijmout, je dlužník v prodlení s plněním celého dluhu a věřitel je oprávněn odstoupit od smlouvy ohledně celého plnění.“[4] Je-li předmětem smlouvy dělitelné plnění a věřiteli vzniklo v důsledku prodlení dlužníka právo odstoupit od celé smlouvy, může věřitel odstoupit od smlouvy jen částečně, neboli věřiteli při prodlení dlužníka zákon umožňuje, aby v případě, kdy je plnění dělitelné, nemusel odstoupit od celé smlouvy, ale jen ve vztahu k určité (oddělitelné) části plnění a mohl na smlouvě setrvat ve vztahu k ostatnímu plnění. Z tohoto ustanovení nelze dovozovat omezení práva věřitele na odstoupení od celé smlouvy pro prodlení dlužníka.[5]

Od možnosti odstoupení dle ust. § 517 občanského zákoníku je třeba odlišit zrušení smlouvy ex lege ve speciální úpravě pro fixní smlouvy dle ust. § 518 občanského zákoníku, kde není třeba projevu vůle od smlouvy odstoupit a smlouva se uplynutím sjednaného pevného termínu splnění ruší od počátku. Institut odstoupení je též nutno nezaměňovat s rozvazovací podmínkou dle ust. § 36 občanského zákoníku, o kterou půjde například v případě ujednání, že kupní smlouva se od počátku ruší, nebude-li kupujícími zaplacena část kupní ceny ani v určité lhůtě od data splatnosti.[6]

 

 


[1] Ust. § 517 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku

[2] Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák, a kolektiv: op. cit. s.1394

[3] Vajgant, M.: Odstoupení od smlouvy podle občanského zákoníku a podle obchodního zákoníku, Právní rádce č. 8, 1998, s. 10

[4] Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák, a kolektiv: op. cit. s. 1395

[5] Rozsudek NS ČR, sp. zn. 25 Cdo 1094/97, ze dne 30. 9. 1999

[6] Rozsudek NS ČR, sp. zn. 25 Cdo 1158/2004